Při toulkách domovským Rožnovem jsem jednou narazil na dům, u kterého se potulovala dvě koťata. Zřejmě domácí, měla tam i misky s jídlem.
První kotě bylo černé a odpočívalo na zídce.
Druhé kotě, mourovaté, pobíhalo kolem.
Mourovaté kotě bylo skoro nemožné vyfotit. I když jsem poodešel, hned bylo zas u mne. Byly tedy možné jen fotky shora, u mých nohou.
A nejen to. Svou přítulností bylo úplně neodbytné. Hned začalo i šplhat po nohách, jen aby se mu dostalo pozornosti.
Druhý den jsem za koťaty přivedl i dceru. Moureček už čekal v trávě.
Když jsme přišli, hned byl u nás. A hned byl i v náručí dcery.
Vypadal šťastně, že si může s někým hrát a mazlit se.
Zatímco černé kotě dál odpočívalo na zídce plotu.
Ale to mu nebylo nic platné, za okamžik skončilo v náručí také a dcera měla plnou náruč koťat.
Mourek vypadal spokojeně.
Dcera by si nejraději obě koťata hned odnesla domů. Ale nemohli jsme, jednak někomu patřila a jednak už jsme měli doma Tomáška a víc kočiček bychom nejspíš nezvládali.
Takže jsme se nakonec s nimi museli rozloučit a nechat je dál sedět na své zídce.
Žádné komentáře:
Okomentovat