Náš kocourek Flíček, kterého jsme měli před 16 lety, byl neuvěřitelně mazlivý. Každou chvíli přišel, mňouknul a když jsme kývli, tak si vyskočil do klína a nechal se hladit. Nebo když běžel kolem, tak to vzal přes stůl, přes klávesnici, zastavil se a po pohlazení běžel dál. Někdy se už předem uvelebil na klávesnici a čekal, až přijdeme a budeme ho mazlit.
"Tatí, Flíček mi zas zalehl klávesnici!"
"No tak, Flíčku, pusť mě, já si chci hrát!"
"Až mě podrbeš na bříšku!"
"A ještě pod bradičkou!"
"Hej, a na co máš druhou ruku?"
"Tak, a ještě za ouškem!"
A když se ho podařilo dostat z klávesnice, tak se stejně uvelebil hned vedle, přes telefon, aby náhodou o něco nepřišel. :-)
Nebo se rozložil na židli před počítačem a čekal, až někdo přijde, aby ho pomazlil. :-)
"Už jdeš? No toto trvalo, málem jsem tu usnul!"
A když už jsme ho vystrnadili od počítače i ze židle, tak jsme ho pak našli čekat v posteli dětí. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat