Další příběhy z archivu. :-) Tomášek a Flíček byli nerozluční kamarádi. Neustále byli spolu a někde něco kutili. Bez jejich pomoci bychom se doma fakt neobešli. :-) (Tomášek je ten větší, bělejší, Flíček je ten menší mourek)
Pane kolego, vidíte ty fleky na stropě? Tady budeme muset vymalovat!
A co je tohle? Chápete to? Starý gramofon HC-15 na skříni? K čemu ho tu ty lidi proboha mají? A hele koukám přenoska VM2101, taková starožitnost!
Byl byste prosím pane kolego tak laskav a přidržel mi zde ten camprlich? Tohle vyžaduje náš vysoce odborný zásah! ... (Mimochodem, pro nás tyhle opravárenské akce znamenaly dávat si pozor, aby nám na hlavu nespadla kočka)
Pojdťe se pane kolego podívat, už je jaro!
Ale kdepak, podívejte toho sněhu tady, to bude ještě dlouhá zima!
Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?
To jsem já, kočka mňoukalka!
Nejraději ze všeho se kočičáci honili. :-) Číhali na sebe za dveřmi a když se srazili, tak vyskočili půl metru vysoko a jako blesk pelášili pryč. Flíček ale i během honiček nezapomínal na pomazlení. Byl totiž velmi mazlivý. Vždy když běžel kolem, tak to vzal přes můj stůl, zastavil se před klávesnicí a teprve až jsem ho pohladil tak pokračoval dál v běhu. :-)
A když se dost vyběhali, zalehli spolu a chrupkali jako koťata. Často u mne na stole vedle klávesnice.
Nebo na židli. Nebo kdekoliv jinde, ale stále spolu. Opravdu jako bráškové, přestože nevlastní.
Žádné komentáře:
Okomentovat