Třetí pohádka z knížky "Pohádky z abecedy" od Václava Deyla.
Publikováno se souhlasem autorů knihy.
JAK PÍSMENKA VYHRÁLA
Písmenka, která psal Frantík Potápkův, neměla nijak radostný život. Byla hrbatá, boulovitá, sražená a šišatá, padala z linek dolů, a na konci řádků bývala tak namačkána, že se ani hnout nemohla.
"Všecko bych Frantíkovi odpustilo," pravilo jednou písmenko 'O', a to je skutečně velmi moudré písmenko. Má velkou kulatou hlavičku a do té se toho hodně vejde. "Odpustilo bych mu i ten hrbol, který mi udělal na čele, ale nemohu mu odpustit, že je při psaní sám hrbatý, skrčený a dívá se na nás tak zblízka, že rejdí nosem po papíře."
"Však by mě byl tuhle nosem rozmazal," povykovalo kroužkované 'Ů' a házelo si kroužkem do výšky, jako by to byl balónek.
"Jednou si na mne dokonce lehl," zachechtalo se rozpačitě velké 'CH'. "Docela se uchem na mne položil a tak vám psal dál."
"Cožpak ucho, to je jako kornout. Tím ti nic neudělal," řeklo 'V', "ale o mne se opřel bradou. Ani vám nemusím říkat, jak to bolelo. Někdy dokonce vyplazuje při psaní jazyk, že se mám co uhýbat."
"Tedy vidíte, všichni si stěžujete," pokračovalo moudré 'O'. "Stěžujete si, že vám ubližuje. Ani nevíte, že Frantík přitom ubližuje nejvíce sobě. Jak se hrbatí, kulatí se mu záda, prsa se mu mačkají, žaludek nemůže dobře pracovat a nejhorší to má s očima. Oči se mu zkazí a pak bude pozdě litovat."
"Musíme ho to odnaučit," řekla všechna písmenka jako sborem.
"Ale jak?" ptalo se měkké 'I'.
"Sssvolejme ssspolečnou ssschůzi," zasyčelo pomalu a rozvážně 'S'. Vždycky si dávalo záležet, aby v každém slovu bylo pěkně slyšet, a používalo jen takových slov, v nichž bylo alespoň jedno 's'.
"Tady v sešitě se můžeme právě tak dobře poradit jako na schůzi," řeklo velké 'B', které má dvě břicha a proto nerado někam chodí.
Písmenka se začala tedy radit.
"Řekneme mu to," radilo 'K'. "Aby seděl rovně a dal oči dál."
"To nebude nic platné," namítlo opět 'O'. "Říká mu to přece tatínek i maminka, ve škole mu to říká pan učitel, a Frantík, jako by si seděl na uších. Sotva odtáhne hlavu, už ji má zase přímo u papíru."
Těžko bylo tedy radit. Když si s Frantíkem nevěděli rady ani doma ani ve škole, jak to mohla dokázat písmenka? Toho dne sice nikdo z nich na nic kloudného nepřišel, ale asi za dva dny se jim to přece náhodou povedlo.
Frantík seděl za stolem u okna a chystal se, že bude něco kreslit. Což o to! Rád kreslil, ale i při kreslení strkal nos až na papír. Vzal si starý popsaný sešit, ve kterém bylo písmenek habaděj, a na čisté okraje stránek začal malovat. Nakreslil dvě auta, jeden domeček a pak se pustil do psa. Chtěl nakreslit černého jezevčíka, ale ještě to mnoho neuměl. Jezevčík vypadal spíše jako ovečka než jako pes.
Musím vám říci, že ten namalovaný jezevčík bylo zlé a nerudné psisko. Když viděl, že vyhlíží jako ovce, dopálilo ho to.
"Copak má pořádný pes takhle vypadat?" řekl si a jak měl Frantík nos až u samého papíru, vyskočil jezevčík po něm a chňap! Už byl v něm zakousnut. A pořádně.
Frantík trhl hlavou dozadu, vykvikl a dalo mu to notně práce, než se jezevčíka zbavil. A jak teď kreslil dále, dával si pozor, aby měl hlavu daleko, aby mu jezevčík znovu neskočil po nose.
Písmenka ze starého sešitu tohle všechno viděla. A drcla se do hlavy. Tohle je nápad! My také budeme milého Frantíka takhle cvičit. Píchat ho a štípat. Ten si rozmyslí, aby znovu rejdil nosem po papíře.
"Vždyť ho to bude bolet," litovalo Frantíka už teď měkké 'I'. Má chudinka takové lítostivé, měkké srdečko, hnedle by mu skápla slza až na zem.
"Je to lepší, aby ho to bolelo teď, než aby byl slepý a hrbatý později," řeklo 'O'. "Když si to nedovede pamatovat po dobrém, bude si to pamatovat po zlém."
To rozhodlo. Od té doby měl Frantík perné psaní, protože si to písmenka navzájem řekla. Jak dal nos k papíru, už vyskočilo 'V' a píchlo ho svou špičkou do brady, když si léhal na ucho, napřáhlo se 'K' a stisklo mu je jako rak klepety, a jindy ho 'Ř' svým háčkem poškrábalo na vyplazený jazyk.
Za dva dni si Frantík odvykl své nezpůsoby při psaní. Oči měl daleko od papíru, hlavu rovně, tělo zpříma. Můžete se na něho přijít podívat. I písmenka, která teď píše, docela jinak vypadají. Jsou také rovná a hezká. Jedno jako druhé. Všem je lépe: písmenkám, panu učiteli, mamince i tatínkovi, a také Frantík má ze svého psaní docela jinačí radost než dříve.
Zítřejší pohádka se jmenuje "PROČ SE S NEVRÁTILO DOMŮ"
Žádné komentáře:
Okomentovat