Šestá pohádka z knížky "Pohádky z abecedy" od Václava Deyla.
Publikováno se souhlasem autorů knihy.
ZACHRÁNĚNÝ ZÁPAS
V nedělním odpoledni bylo na stupínku ve II.b veliké shromáždění. Byly tam tužky, pera, různé sešity i školní knihy, ukazovátko, křída, kalamáře - a kdo by to všechno vyjmenoval? Všichni se těšili na podívanou. A jak by také ne? Právě měl začít zápas v kopané mezi písmenky a číslicemi.
Však již hráčská mužstva nastupují. Číslice to mají jednoduché. Jest jich jedenáct, od jedničky do jedenáctky, pěkná řádka. A to si můžete myslet, že jedenáctka bude dělat brankáře. Umí chytat jako dvě jedničky.
Horší to měla písmenka. To bylo porad a dohadování, než ze sebe vybrala ta nejzdatnější a než bylo sestaveno úplné mužstvo. V útoku byla samá nohatá písmenka, jako 'M', 'N', 'K', 'R' a 'H', a do branky se postavilo velké 'U', které má stále ruce roztažené k chytání.
Mužstva už nastupovala, obecenstvo tleskalo a vstávalo na špičky, aby dobře vidělo - vtom, pro pět ran do čepice! Teď teprve vidí, že nemají míč.
Dopoledne jej písmenka připravila ze staré gumy. Byl krásný a veliký. Vykroužila kousek gumy, ohladila jej a vyzkoušela. Skákal až do stropu. Ale kde nyní vězí? Snad ho někdo neukradl?
Pořadatelé běhají rozčileně sem a tam, až najednou je napadlo napsat na tabuli:
"Zápas se z technických důvodů odkládá o půl hodiny."
"Do té půl hodiny se musí míč najít," utěšuje všechny velké 'Z'. Všechna písmenka a všechny číslice, které nebyly zařazeny do mužstva, se vyhrnuly po třídě a hledaly míč. Jako mravenců jich bylo. Podlézaly pod stupínkem, lezly po stěnách, prolézaly i košík na papír, prohlížely skříň, ale nikde nic.
K pánům pořadatelům se přikolébalo z obecenstva staré skromné ořezávátko na tužky, které si všimlo, že se míč ztratil, a nabídlo se, že vyřeže z gumy míč nový.
Všechna písmenka i číslice se zaradovaly - ale byla to marná naděje. Nikde nebyl kousek pohozené gumy, ze které by se dal míč vyřezat.
Obecenstvo bylo dost netrpělivé, broukalo a hučelo, soudce zápasu - a tím bylo rovné a spravedlivé pravítko - pobíhal s píšťalkou v ruce kolem hřiště a utěšoval, jak mohl.
Už byla stanovená půlhodina skoro pryč, všichni byli zpoceni a uhoněni - ale po míči ani památka. Už všichni vidí, že se bude musit zápas odříci, a to bude pěkná ostuda! Je vyprodáno do posledního místečka, všichni se už na zápas těší, a teď taková rána!
Najednou 'U', které bylo v brance, zahlédlo míč. Stalo se to tak: Školák Frantík Ošatkův měl včera na přesnídávku chléb namazaný marmeládou. Frantík nebyl nijak opatrný chlapec; kouskem marmelády umazal zepředu lavici. Před zápasem odkopl někdo připravený míč a ten vletěl přímo na místo umazané marmeládou. Tam se přilepil a dosud tam visel. Velké 'U' se rozběhlo jako lasice a utíkalo nahoru na lavici. Za chvilku bylo zpátky a v rukou drželo nalezený míč.
To bylo radosti! Mužstva hned znovu nastoupila, dlouhé pravítko zapísklo na soudcovskou píšťalku a už se hrálo.
Zápas dopadl nerozhodně. Hlavně proto, že v brance byla tak zdatná posádka. Jedenáctka v jedné brance chytala snadno za dvě jiné číslice a 'U' roztáhlo ruce tak, že je mělo od tyče k tyči. Proto se žádné straně nepodařilo dát ani jedinou branku.
Po zápase přišla písmenka na to, že by měl někdo spolehlivý míč hlídat, aby se podruhé neztratil. Vybírání hlídače netrvalo dlouho. Zvolili si k tomu velké 'U', které míč objevilo.
Proto jediné 'U', ať už velké nebo malé, mívá někdy s sebou jako ozdobu nad hlavou míč, kterému také děti říkají kroužek. Avšak 'U' ho nenosí stále, aby se příliš neopotřeboval. Nosí ho jen dlouhé 'Ú', a to ještě jen tehdy, stojí-li uprostřed nebo na konci slova. Je-li 'U' na začátku, nemá ho nikdy - toho si dobře všimněte - neboť se bojí, aby mu nespadl dolů a aby se zase neztratil. Proto si dlouhé 'Ú' bere na začátku místo kroužku jen čárku.
Zítřejší pohádka se jmenuje "O ROZPUSTILÉ ČÁRCE"
Žádné komentáře:
Okomentovat